V něm se zjevuje Boží spravedlnost z víry k víře, jak je napsáno: „Spravedlivý z víry bude živ.“ (Římanům 1,17)
Před lety, když jsem se teprve učila důvěřovat Bohu a žít v sebedůvěře, jsem se neustále bála, že udělám chybu nebo „minu“ Boha. Pamatuji si, jak jednou velmi jasně promluvil k mému srdci a řekl: „Joyce, nedělej si s tím starosti. Pokud mě mineš, najdu si tě.“ Toto ujištění mi pomohlo naučit se žít v důvěře místo ve strachu.
Když mluvím o víře, často používám slovo důvěra, protože víra je ve skutečnosti postojem naprosté důvěry v Boha. Je to jistota, která nás přivádí do Božího odpočinku.
Věřím, že čím víc se přiblížíme k Bohu, tím větší sebejistotu budeme mít. Nejde o to, že bychom měli důvěřovat sami sobě, věříme ale v Boží dobrotu a jeho přítomnost ve svém životě. Můžeme být smělí v modlitbě, ve vztazích, v rozhodnutích i v plnění svých každodenních povinností.
Proto tě vyzývám, abys zaujal odvážný postoj a řekl: „Můj vztah s Bohem bude vztahem dokonalé důvěry. Věřím, že mě Bůh povede. Věřím, že dokážu dělat správná rozhodnutí. Věřím, že mé modlitby jsou mocné. Věřím, že mě Bůh miluje a má pro můj život dobrý plán.“