Pojďme, klaňme se, skloňme se, poklekněme před Hospodinem, který nás učinil. (Žalm 95,6)
Věřím, že uctívání vytváří atmosféru, v níž k nám Bůh může mluvit. Uctívání je těžko definovatelná věc. Spíš vypovídá o tom, kdo Bůh je, než o tom, co pro nás dělá. Pravé uctívání vychází z hloubi našeho srdce, je vzácné a úžasné, je to náš pokus vyjádřit slovy to, co k Bohu cítíme. Když uctíváme, vyléváme před Pánem srdce a projevujeme mu svou hlubokou lásku, vděčnost a oddanost, kterou je těžké vyjádřit slovy. Lidský jazyk není dostatečně bohatý, aby mohl popsat vše, čím pravé uctívání doopravdy je. Ve skutečnosti je pravé uctívání tak osobní a intimní, že bychom se možná ani neměli pokoušet je omezovat a popisovat vlastními slovy.
Uctívání je mnohem víc než pouhé zpívání písní. Pravé uctívání je ve skutečnosti především postoj srdce a stav mysli. Můžeme vášnivě uctívat, aniž bychom zazpívali jediný tón. Uctívání vychází z našich srdcí, naplňuje naše myšlenky a vyjadřujeme jej svými ústy a svými těly. Pokud máme srdce naplněné úctou k Bohu, možná budeme toužit při uctívání zpívat, tančit, tleskat nebo zvedat ruce. Jindy můžeme v úctě před Bohem ztichnout a zklidnit se. Možná zatoužíme po dávání nebo jiných vnějších formách projevu lásky k Bohu. Pokud však jakoukoli z těchto věcí budeme dělat bez správného postoje srdce, bude to pouze formální projev, který pro Boha nemá žádný smysl.
Chci tě povzbudit, abys začal upřímně uctívat Boha. Dělej to proto, že ho miluješ, a nediv se, když k tobě bude při uctívání promlouvat.
SLOVO PRO DNEŠNÍ DEN: Uctívej Boha se srdcem plným vděčnosti za to, kým je.