Ještě nemám slovo na jazyku — hle, Hospodine, ty už všechno víš. (Žalm 139,4)
Bůh chce, abychom k němu přicházeli jako jednotlivci, a proto se také máme modlit jako jednotlivci. I když se modlíme s ostatními, zůstáváme jednotlivci, kteří spojují srdce s druhými v jeden hlas. Věřím, že při společných modlitbách je pro Boha mnohem důležitější, aby naše srdce byla v jednotě, než abychom měli všichni stejné metody.
Když říkáme: „Pane, nauč mě modlit se,“ žádáme ho, aby nás naučil modlit se osobním způsobem a pomohl nám, aby naše modlitby byly přirozeným vyjádřením toho, kdo jsme. U dveří modlitebního pokojíku se nemusíš zříct své jedinečnosti. Přicházej k Bohu právě takový, jaký jsi, a dovol mu, aby se mohl radovat z jedinečnosti toho, jak tě stvořil. Přistupuj k němu se svými silnými i slabými stránkami, ve své přirozenosti, se vším, co tě odlišuje od ostatních lidí na tomto světě. Bůh se raduje, když se s ním setkáme takoví, jací jsme, a budujeme svůj osobní vztah s ním. Pak nám může pomoct stát se vším, čím nás chce mít. Je uvolňující si uvědomit, že můžeš přijít k Bohu právě takový, jaký jsi, a radovat se v jeho přítomnosti.
SLOVO PRO DNEŠNÍ DEN: Když přicházíš k Bohu, nemusíš ze sebe dělat něco, co nejsi.