Tomu pak, kdo je mocen podle síly, kterou působí v nás, učinit daleko více nade všechno, co žádáme nebo co si můžeme pomyslet… (Efezským 3,20)
Už ses někdy modlil za všechny lidi, kteří jsou zranění, a měl silnou touhu jim všem pomoct? Mně se to stalo. V takových chvílích cítím, že má touha přesahuje mé schopnosti. Naštěstí ale nepřesahuje Boží schopnosti.
Když se to, čemu v životě čelíme, zdá být v našich očích příliš veliké, můžeme si připomínat, že máme přemýšlet v souladu s myslí Kristovou. Přirozeně se mnohé věci zdají nemožné. Bůh ale chce, abychom věřili velkým věcem, dělali velké plány a očekávali, že bude dělat věci tak úžasné, že zůstaneme koukat s otevřenými ústy.
Bůh obvykle nepovolává schopné lidi; kdyby to dělal, nedostal by žádnou slávu. Často si vybírá ty, kteří přirozeně cítí, že úkol je nad jejich síly, zároveň ale jsou ochotní v srdci povstat a činit odvážné kroky víry. Poznali tajemství, jak zůstat blízko Bohu a důvěřovat, že v nich bude působit jeho „přehojná“ moc.