A nezarmucujte Ducha Svatého Božího, jímž jste byli zapečetěni ke dni vykoupení. (Efezským 4,30)
Verše, jako je dnešní úvodní ze čtvrté kapitoly listu Efezským, beru velmi vážně. Určitě nechci zarmucovat Ducha svatého, a jsem si jistá, že ty také ne. Jak se tomu ale vyhnout?
Přečteme-li si verše, které tomu našemu předcházejí a které následují po něm, pochopíme, že Ducha svatého zarmucuje, když špatně jednáme s druhými lidmi. Přemýšlej o tomhle:
Ve dvacátém devátém verši nás Bible povzbuzuje, abychom svými slovy budovali druhé.
Ve třicátém prvním verši nás nabádá, abychom nebyli zahořklí, svárliví nebo plní zloby a abychom si dávali pozor na pomluvy, zášť a zlou vůli.
Ve třicátém druhém verši je řečeno, abychom byli jeden ke druhému laskaví, milosrdní a ochotně si navzájem odpouštěli.
Když si uvědomíme, že pokud se na někoho zlobíme, jsme plní nenávisti, hněváme se nebo jsme nemilosrdní, zarmucujeme tím Ducha svatého, změní to způsob, jakým na tyto věci budeme nahlížet.
Požádej Boha, aby ti pomohl vidět druhé tak, jak je vidí on. Popros ho, aby ti dal laskavost a trpělivost, které potřebuješ k láskyplnému jednání s lidmi ve svém životě, zejména s těmi, kteří sami nejsou laskaví nebo jsou obtížní. Bůh bude potěšen, když uvidí ve tvém srdci postoj, který chce milovat a žehnat druhým.