Vyleji na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma ducha milosti a úpěnlivých proseb. (Zacharjáš 12,10)
Dnešní verš říká, že Duch svatý je Duchem proseb. To jinými slovy znamená, že je Duchem modlitby. Dává nám touhu se modlit; je to jeden ze způsobů, jak k nám promlouvá. Možná si ani neuvědomujeme, jak často nás vede k modlitbě. Můžeme si dokonce myslet, že se prostě nemůžeme zbavit myšlenek na určitou osobu nebo situaci. Naučit se rozpoznat, kdy tě Bůh vede, aby ses modlil, někdy trochu trvá. Je to lekce, kterou jsem se musela naučit praxí.
Jednou v pondělí jsem přemýšlela o pastorovi, kterého znám. Během následujících tří dnů jsem na něj musela myslet opakovaně. Ve středu jsem šla na schůzku do jistého podnikatelského centra a potkala jsem jeho sekretářku. Okamžitě jsem se jí zeptala, jak se mu daří. Zjistila jsem, že onen pastor byl celý týden nemocný, a navíc se dozvěděl, že jeho otci byla diagnostikována rakovina, která se mu šířila po celém těle.
Pochopila jsem, proč jsem ho měla celý týden tak na srdci. Musím přiznat, že jsem se za něj nemodlila, jen sem na něj musela myslet. Samozřejmě mi bylo líto, že jsem minula vedení Ducha svatého. Jsem si ale jistá, že Bůh si použil někoho jiného, aby se za něj modlil a sloužil mu, protože já jsem se v té době této důležité lekci o naslouchání Božímu hlasu teprve učila.
Když se ti takové věci stanou, nesmíš se cítit odsouzený; musíš se ale z toho něco naučit. Duch přímluv žije v tobě, vede tě a promlouvá k tobě. Potřebuješ neustále růst v citlivosti vůči jeho vedení, aby ses mohl modlit za druhé, když tě o to Bůh požádá. Pak uvidíš velké věci, které Bůh bude dělat v životech druhých.
SLOVO PRO DNEŠNÍ DEN: Je lepší se za někoho modlit, než o něm jen přemýšlet.