Kdo se tedy pokoří jako toto dítě, ten bude největší v království Nebes. (Matouš 18,4)
Děti věří tomu, co jim řekneme. Někteří lidé si myslí, že děti jsou naivní, to ale není pravda; děti jsou jen důvěřivé. Je přirozené, že dítě důvěřuje, pokud ovšem nezažilo něco, co ho přesvědčilo, že důvěřovat nemůže. Další věc, kterou všichni o dětech víme, je, že si umí užít doslova cokoli. Dokážou dokonce i práci změnit ve hru!
Náš nebeský Otec si přeje, abychom k němu přistupovali jako děti. Chce, abychom věděli, že jsme jeho milovaní, abychom v něj vložili plnou důvěru a abychom věděli, že se o nás postará. Chce, abychom se chytili jeho ruky, opřeli se o něj a bez přestání jej prosili o pomoc. Se vším, k čemu nás Bůh povolal, nám také pomůže. Je připraven, čeká a je víc než ochotný. Můžeme k němu přijít pokorně jako malé děti, upřímně, bez přetvářky, prostě, otevřeně a s vědomím, že bez něj bychom nic nedokázali.
Božím záměrem pro Boží děti nikdy nebylo, aby žily v jakémkoli otroctví. Můžeme prožívat velkolepou svobodu a volnost. Máme možnost radovat se v Kristu ze všeho, co nám Bůh daroval. Dal nám život, a naším cílem by mělo být užít si ho.
Snaž se být jako dítě se vší jednoduchostí a zůstaň takový. Kvalita tvého života se díky tomu neuvěřitelně zlepší.