Žádejte, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. (Matouš 7,7–8)
Nemyslím si, že by existovala nějaká přísná pravidla, jak často se máme za určitou věc modlit. Myslím si ale, že existují určité principy, které nám pomohou více důvěřovat v moc modlitby.
Pokud mé děti něco potřebují, chci, aby mi důvěřovaly, že udělám to, o co mě požádaly. Nevadilo by mi, a možná by mě dokonce i potěšilo, kdyby občas řekly: „Ach, mami, já se tak těším na ty nové boty.“ Daly by mi tím najevo, že věří, že splním, co jsem slíbila. Vlastně by mi připomněly můj slib, ale způsobem, který by nezpochybnil mou důvěryhodnost.
Někdy si myslím, že když Boha znovu a znovu žádáme o totéž, je to známkou našich pochybností a nevíry, místo abychom měli víru a byli vytrvalí.
Když Pána o něco v modlitbě požádám a později si na to zase vzpomenu, znovu s ním o tom promluvím. Ale nežádám ho znovu, jako bych si myslela, že mě poprvé neslyšel. Děkuji mu, že na té situaci, za niž jsem se modlila, pracuje, a projevím své očekávání, že udělá to, co bude nejlepší.