Každou modlitbou a prosbou se v každý čas modlete duchem a k tomu bděte s veškerou vytrvalostí a prosbou za všechny svaté… (Efezským 6,18)
V 1. listu Tesalonickým 5,17 je napsáno, že se máme bez přestání modlit. Přemýšlela jsem a ptala se Boha, jak mohu dosáhnout toho, abych se bez přestání modlila. Slova bez přestání jsem chápala jako nepřetržitě a bez přestávek. Nechápala jsem, jak je něco takového možné. Teď už tomu, co apoštol Pavel říká, rozumím lépe.
Pavel chtěl říct, že modlitba by měla být jako dýchání, něco, co děláme neustále, i když si to někdy ani neuvědomujeme. Naše fyzická těla potřebují dýchání. Podobně je náš duchovní život navržen tak, aby byl vyživován a podporován neustálou modlitbou.
Problém je, že kvůli zákonickému a náboženskému myšlení máme jakousi mylnou představu, že pokud nedodržíme určitý harmonogram modlitby, míjíme cíl. Když k modlitbě přistupujeme příliš náboženským způsobem a myslíme si, že se musíme modlit určitou dobu, protože to tak dělá někdo jiný, ve výsledku prožíváme pocit odsouzení. Důležitou součástí modlitby není postoj těla nebo určitý čas a místo, ale pochopení, že se můžeme modlit průběžně po celý den. Modli se ve víře, v každý čas a na jakémkoli místě.
Duch svatý je ten, kdo tě uvede do života nepřetržité modlitby.