Když posnídali, řekl Ježíš Šimonu Petrovi: „Šimone Janův, miluješ mne více než tito?“ Odpověděl: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ (Jan 21,15)
V dnešním verši čteme, že Ježíš se zeptal Petra: „Miluješ mě?“ Stejnou otázku mu položil ještě dvakrát. Potřetí byl Petr zarmoucen, že se ho Ježíš ptá stále na totéž, a odpověděl: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“
Dále zjišťujeme, proč se Ježíš Petra ptal, zda ho miluje: „Amen, amen, pravím tobě, když jsi byl mladší, sám ses opásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš své ruce a jiný tě opáše a povede, kam nechceš.“ (Jan 21,18)
Bůh mi tento verš ukázal, když jsem měla vlastní plány a chodila jsem si vlastní cestou. Jestli opravdu chceme činit dokonalou Boží vůli, může nás Bůh požádat o věci, které nechceme. Pokud ho ale skutečně milujeme, budeme dělat to, co nám říká, a podřídíme mu svůj život.
Věřím, že když Ježíš pronesl slova zaznamenaná v Janově evangeliu 21,18, chtěl nám ukázat, že jako mladí a méně zralí křesťané jsme chodili, kam jsme chtěli. Jako nezralí křesťané jsme dělali, co jsme sami chtěli. Ale jak dospíváme, potřebujeme vztáhnout své ruce a odevzdat se Bohu. Musíme být ochotni následovat ho na místa, kam možná nechceme jít. Následuj ho bez váhání, ať tě vede kamkoli.
SLOVO PRO DNEŠNÍ DEN: Řekneš jednou provždy Bohu své „ano“, i když nevíš, kam tě v budoucnu povede?