Vejděte do jeho bran s děkovnými písněmi, na jeho nádvoří s chválami! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu… (Žalm 100,4)
S vděčnými lidmi je radost trávit čas. Někteří lidé v životě neustále reptají, stěžují si a nejsou vděční. Jsou ale i jiní, kteří procházejí životem radostně, plní optimismu a vděčnosti. Osobně se mnohem raději stýkám s těmi radostnými, optimistickými a vděčnými, a ty jistě také.
Postoj vděčnosti nás nejenom činí příjemnějšími pro lidi okolo, ale také nás přivádí na novou úroveň duchovní zralosti, jak se prohlubuje náš vztah s Bohem. Čím blíž se k Bohu dostáváme, tím víc si uvědomujeme, co všechno pro nás udělal, a tím vděčnějšími se přirozeně stáváme.
Pokud někdo není vděčný za to, co mu Bůh už dal, proč by si měl myslet, že dostane víc? Vděčné srdce Bohu ukazuje, že jsme dobrými správci toho, co nám dal, že máme správný postoj a dokážeme přijmout ještě větší míru požehnání.
Až příště pocítíš nevděk, zastav se a chval Boha za všechno, co již ve tvém životě udělal. I když třeba máš pocit, že máš jen málo, chval ho za to málo, co máš. Když to uděláš, možná budeš překvapen, jak tvé vděčné srdce odmění.