Když tedy, bratři, máme smělou důvěru, že smíme vstoupit do svatyně Ježíšovou krví, cestou novou a živou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest skrze své tělo… (Židům 10,19–20)
Když Ježíš zemřel, chrámová opona oddělující svaté místo od nejsvětějšího místa se odshora až dolů roztrhla (Marek 15,37–38). Tím byla pro každého otevřena cesta do Boží přítomnosti. Před Ježíšovou smrtí se do Boží přítomnosti mohl dostat pouze velekněz, a to jen jednou za rok. Musel k tomu použít krev zabitých zvířat, aby byly přikryty a usmířeny jeho hříchy a hříchy lidu.
Je velmi výmluvné, že se chrámová opona roztrhla odshora až dolů. Opona byla tak vysoká a pevná, že by to žádný člověk nemohl dokázat. Boží moc ji však nadpřirozeně roztrhla, což znamenalo, že Bůh otvírá svému lidu novou a živou cestu, po níž se k němu může přiblížit. A právě o tom čteme v dnešních verších.
Bůh od počátku toužil po společenství s člověkem, byl to jeho záměr, když nás stvořil. Nikdy nechtěl lidi oddělit od své přítomnosti, věděl však, že jeho svatost je tak mocná, že zničí vše bezbožné, co se k ní přiblíží. Než mohl člověk získat přístup do Boží přítomnosti, musel být k dispozici způsob dokonalého očištění od hříchu.
Jsme ve světě, ale nemáme být ze světa (viz Jan 17,14–16). Naše světskost a pozemské způsoby nás oddělují od Boží přítomnosti a mohou nám bránit ve slyšení jeho hlasu. Dokud vírou nezačneme neustále přijímat oběť Ježíšovy krve, která nás očišťuje, nebudeme si moct vychutnat intimní vztah s Bohem a mít s ním společenství.
SLOVO PRO DNEŠNÍ DEN: Bůh s tebou chce mít společenství. Máš volný přístup do jeho přítomnosti.