Neodmítám milost Boží, neboť jestliže spravedlnost je ze Zákona, potom Kristus zemřel nadarmo. (Galatským 2,21)
Vím, jak vypadá život ve frustraci, protože jsem tak strávila mnoho let. Věděla jsem, kdo je Bůh, o jeho milosti a o tom, jak žít v jeho blízkosti jsem ale věděla jen velmi málo.
Od té doby jsem se naučila, že frustrace je téměř vždycky důsledkem toho, že se snažím něčeho dosáhnout ve vlastní síle, místo abych čekala na Pána, že to udělá on. Pokud jsem frustrovaná, znamená to, že se snažím jednat nezávisle na Bohu, místo abych na něj spoléhala a přijímala jeho milost.
Jsi zoufalý? Prožíváš frustraci ve vztazích? Nejsi spokojený se svou kariérou? Jsi zklamaný ze svého vztahu s Pánem? Zápasíš v životě v nějaké oblasti, která ti způsobuje problémy, nebo bojuješ s určitým zlozvykem, kterého se nedokážeš zbavit?
Frustrace vzniká, když se snažíš z vlastních sil dělat něco, co sám nedokážeš. Bůh je jediný, kdo pro tebe může ve tvém životě něco udělat. Pokud se budeš pokoušet dělat věci bez něho, budeš mít problémy. Když ale řekneš: „Pane, sám si s tím neporadím, proto ti to předávám. Jsem ochoten udělat cokoli, o co mě požádáš, budu k tomu ale potřebovat tvou milost (moc),“ a budeš to myslet upřímně, pak se budeš moct radovat z Božího odpočinku.