Ale nyní toto praví Hospodin, jenž tě stvořil, Jákobe, a který tě zformoval, Izraeli: Neboj se, neboť jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. (Izajáš 43,1)
Vlastníš nějaký majetek, který je pro tebe velmi cenný? Nějaký, o nějž pečuješ a obdivuješ jej? Kdybys viděl, jak s ním někdo lehkomyslně hází a riskuje jeho poškození, asi by tě to zarmoutilo.
Bůh cítí totéž ve vztahu k tomu, co mu patří. Lidé patří Bohu. Jsou jeho stvořením, a Boží Duch je zarmoucen, když vidí, jak je s nimi špatně zacházeno.
Ne všichni mají v životě stejné povolání, každý znovuzrozený člověk je ale Božím dědicem a spoludědicem s Kristem. Každý jednotlivec má právo na pokoj, spravedlnost a radost; na to, aby jeho potřeby byly naplněny, aby jej Bůh používal a nechal skrze něj proudit své pomazání.
Každý máme stejnou příležitost vidět ovoce své služby. Kolik ovoce člověk uvidí, hodně záleží na jeho ochotě milovat druhé. Duch svatý ke mně před lety promluvil: „Jedním z hlavních důvodů, proč lidé nechodí v lásce, je to, že to prostě vyžaduje určité úsilí. Kdykoli se rozhodnou chodit v lásce, bude je to něco stát.“
Láska vyžaduje, abychom si některé věci, které bychom rádi řekli, raději nechali pro sebe. Láska vyžaduje, abychom se vzdali některých věcí, které bychom chtěli dělat, a abychom se podělili o věci, které bychom si nejraději nechali. Láska vyžaduje trpělivost s lidmi.
Vztahy nejsou vždy snadné, pro Boha jsou ale důležité, protože on si váží lidí. Abychom mohli milovat lidi tak, jak si to Bůh přeje, a abychom jej nezarmucovali, musíme vyvinout úsilí a přinášet oběti.
SLOVO PRO DNEŠNÍ DEN: Lidé jsou zvláštním Božím pokladem, proto buď opatrný na to, jak s nimi zacházíš.