Neodmítám milost Boží, neboť jestliže spravedlnost je ze Zákona, potom Kristus zemřel nadarmo. (Galatským 2,21)
Když uvěříme, přicházíme k Bohu prostřednictvím Krista takoví, jací jsme, a nespoléháme se na nic jiného než na Ježíšovu krev, která nás očišťuje od hříchů. Naše srdce jsou plná vděčnosti, protože víme, že dostáváme něco, co si nezasloužíme. Je však zvláštní, že od tohoto okamžiku máme z nějakého důvodu tendenci si všechny ostatní věci, které nám Bůh nabízí, vysloužit.
Předpokládáme, že nám Bůh nebude žehnat, protože si myslíme, že si to nezasloužíme. Obviňujeme se, že jsme nečetli dostatečně Bibli, nemodlili jsme se dost dlouho nebo jsme v dopravní zácpě ztratili nervy. Vždy najdeme milion důvodů, proč si myslíme, že si nezasloužíme Boží lásku. Bůh nás nikdy nepřestane milovat, my ale často přestáváme jeho lásku přijímat.
Tvrdíme, že klademe důraz na víru, navzdory tomu se ale snažíme žít z vlastních sil a skutků život, který byl Bohem stvořen a určen k tomu, abychom ho žili z milosti. Není divu, že se cítíme frustrovaní a zmatení – obě tyto věci jsou známkou toho, že jsme opustili milost a vrátili ke skutkům.
Když máš v životě problém, s nímž si nevíš rady, nepotřebuješ víc přemýšlení a argumentace, ale víc milosti. Pokud nemůžeš najít řešení svého problému, jednoduše důvěřuj Bohu, že ti ho ukáže. Nemusíš si Boží pomoc zasloužit nebo splnit nějaké zvláštní požadavky. On tě chce zahrnovat a posilovat svou milostí každý den