Ve všem vzdávejte díky, neboť toto je pro vás Boží vůle v Kristu Ježíši. (1. Tesalonickým 5,18)
V sedmnáctém verši páté kapitoly Prvního listu Tesalonickým nám apoštol Pavel napsal, abychom se bez přestání modlili. Hned poté následuje osmnáctý verš, který nás učí, že máme ve všem děkovat Bohu, bez ohledu na to, jaké jsou naše okolnosti. To je Boží vůle pro nás.
Modlitba je životní styl, který nás přivádí blíže k Bohu. Totéž dělá i díkůvzdání. Vzdávání díků Bohu není něco, co děláme jednou denně, když si někde sedneme a snažíme se přemýšlet o všech dobrých věcech, které pro nás Bůh udělal, a nakonec řekneme: „Díky, Pane.“ Není to něco, co děláme jen před jídlem. To může být prázdný náboženský zvyk, který opakujeme jen proto, že si myslíme, že to Bůh vyžaduje.
Pravé díkůvzdání vychází ze srdce, které je plné vděčnosti a chvály vůči Bohu za to, kým je a co dělá. Není to něco, co děláme, abychom splnili nějaký požadavek, získali přízeň, vítězství nebo nárok na požehnání.
Díkůvzdání, po jakém touží Bůh Otec, vychází z hloubi našeho srdce a plyne z nás pravidelně, protože si neustále uvědomujeme a poznáváme, jak je k nám Bůh v každé chvíli dobrý. Buďme vděční a vyjádřeme to svými slovy!