Marie však toto všechno uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom. (Lukáš 2,19)
Je velmi moudré naučit se v tichosti rozvažovat o tom, co cítíš, že ti Pán říká, zvláště pokud si nejsi jistý, jak se to konkrétně má stát.
Možná máš pocit, že ti Bůh dal určité zaslíbení ohledně tvých dětí, vede tě novým směrem ve tvé kariéře nebo ti ukazuje věci, které potřebuješ změnit ve svém charakteru. Ať už je to cokoli, pokud budeš Bohu důvěřovat, budeš trpělivě čekat a rozvažovat o tom, co ti řekl, on ti ukáže, co konkrétně máš pro naplnění jeho plánu dělat.
Marii se v životě stalo několik úžasných věcí. Byla to obyčejná dospívající dívka, která milovala Boha. Pak se jí najednou zjevil anděl Páně a řekl jí, že bude matkou Božího Syna. Ať už si v tu chvíli myslela nebo cítila cokoli, důvěřovala Bohu a vyjádřila to slovy: „Hle, jsem Pánova otrokyně; nechť se mi stane podle tvého slova.“ (Lukáš 1,38)
Některé věci, které nám Bůh ukáže, si máme nechat pro sebe. Když nám říká něco, čemu ve skutečnosti nerozumíme, co na první pohled nedává smysl, můžeme následovat Mariina příkladu. Je dobré o tom uvažovat a neběžet hned k ostatním pro radu. Pochybnosti druhých mohou zničit tvou víru. Někdy to nejlepší, co můžeš udělat, je, jen se tiše držet Božího zaslíbení a modlit se, aby ti Bůh v souladu se svým načasováním vše objasnil.