Ježíš říkal: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ Když si dělili jeho šaty, hodili los. Lukáš 23,34
Kdysi jsem slyšela o mladém člověku, který v opilosti způsobil dopravní nehodu a tím zabil mladou ženu a dítě. Manžel té ženy věděl, že si Bůh přeje, aby viníkovi nehody odpustil. Modlil se za to a za nějakou dobu si všiml, že díky němu na toho člověka působí Boží láska.
Tento muž se naučil odpouštět jako Ježíš. Pochopil, že mladý člověk, který nehodu způsobil, je také zraněný a potřebuje uzdravení.
Když nás někdo zraní, měli bychom si všímat také toho, co způsobil sám sobě, a nejen toho, jak uškodil nám. Zranění lidé totiž často zraňují druhé. Když někdo někoho zraní, většinou sám trpí stejným způsobem nebo ještě více. Proto, když Ježíš trpěl na kříži, řekl o těch, kteří Ho zabili: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ (Lukáš 23,34)
V tom je neuvěřitelné tajemství odpuštění. Nechme se Jím inspirovat. Všichni máme usilovat o stejnou moc odpuštění, jakou měl Ježíš.
Modlitba
„Pane, když mě lidé zraní, pomoz mi nehledět jen na sebe, ale vidět i jejich bolest. Pomoz mi milovat je a odpouštět jim jako Ježíš.“