Nebudou hladovět ani žíznit, nebude je ubíjet žhavý vítr ani slunce, protože je povede ten, kdo s nimi má soucit, a pomalu je povede ke zřídlům vod. (Izajáš 49,10)
Bůh chce, aby naší největší touhou byl on sám. Neznamená to, že bychom nemohli chtít jiné věci, nesmíme však po nich toužit víc než po Bohu. On touží po tom, abychom každý den života prožili v realitě jeho přítomnosti a hledali uspokojení v tom, kým pro nás je.
Při čtení dnešního verše jsem si vzpomněla na fatu morgánu. Naše nitro žízní po Bohu. Pokud si ale neuvědomíme, že je to on, po kom toužíme, můžeme být oklamáni stejně, jako fata morgána oklame žíznivé cestovatele v poušti. Satan se nás snaží podvést. Chce nás přimět, abychom se soustředili na věci, které nás nikdy nedokážou uspokojit. Nikdo jiný kromě Boha nás nemůže zcela uspokojit. Proto svou mysl musíme zaměřit na to, abychom ho hledali. Pokud se pro nás Bůh stane důležitějším než všechny ostatní touhy, myšlenky, rozhovory a volby, bude naše žízeň skutečně uhašena a nebudeme svedeni z cesty.
Všichni máme oprávněné potřeby a Bůh se o ně chce postarat. Pokud budeme hledat jeho tvář (přítomnost), zjistíme, že jeho ruka je pro nás vždy otevřená. Když však hledáme jiné věci, můžeme být snadno oklamáni. Můžeme zjistit, že jsme velkou část života promrhali tím, že jsme se nechali vést přeludy – věcmi, které se zdály být tím, co jsme potřebovali, ve skutečnosti ale neměly žádný význam.
SLOVO PRO DNEŠNÍ DEN: Bůh má vše, co potřebuješ.