Vždyť můj lid spáchal dvojí zlo: Opustili mne, pramen živé vody a vykopali si cisterny, puklé cisterny, které vodu nedrží. (Jeremjáš 2,13)
První a největší chybou, již člověk může udělat, je, opustit nebo ignorovat Boha nebo se chovat, jako by neexistoval. To je to, co udělal lid, o němž Jeremjáš mluví v dnešním verši. Později v téže kapitole Bůh říká: „Ale můj lid na mě již dávno zapomněl.“ (Jeremjáš 2,32) Jaká tragédie! Zní to, jako by Bůh byl smutný, nebo snad i osamělý.
Kdyby na mě moje děti zapomněly, určitě by se mi to nelíbilo. Nikdy jsem dlouho nevydržela být od nich odloučená, aniž bych s nimi mluvila. Jeden z našich synů v rámci své služby hodně cestuje, ale i když je na druhém kontinentu, zavolá mi každých několik dnů.
Vzpomínám si na dobu, kdy jsme s Davem dva večery po sobě večeřeli s jedním z našich synů. Následujícího dne však znovu zavolal a zeptal se, co děláme, a jestli bychom nazítří večer nechtěli společně něco podniknout. Volal také proto, aby nám prostě řekl, že on a jeho žena si skutečně váží všeho, co děláme, abychom jim pomohli.
Takové věci pomáhají budovat a udržovat dobré vztahy. Někdy maličkosti znamenají nejvíc. Mé děti mi svým chováním dávají najevo, že mě milují. I když v mysli vím, že mě milují, je krásné jejich lásku pociťovat.
Stejné je to s Bohem a námi, jeho milovanými dětmi. Bůh možná ví, že ho milujeme, je ale velmi rád, když mu svou lásku prokazujeme svým jednáním. Především ho těší, když na něj nezapomínáme a máme touhu trávit s ním čas.
SLOVO PRO DNEŠNÍ DEN: Bůh se stará o všechno, co se tě týká, proto s ním neváhej mluvit naprosto o čemkoli.