Bůh je naším útočištěm i silou, velkou pomocí, kterou nacházíme v souženích. Proto se nebudeme bát, i kdyby se převrátila země a hory se zřítily do mořských hlubin. Žalm 46,2–3
V životě jsem prožila mnoho bouří. Někdy šlo o letní bouřky, které rychle odezní. Jindy jsem musela čelit mohutným hurikánům čtvrtého stupně.
Jestli jsem se z těchto zkušeností něco naučila, tak to, že bouře netrvají věčně a že nemusím uprostřed nich dělat vážná rozhodnutí.
Pokud prožíváme krizi, vymykají se naše myšlenky a pocity naší kontrole. Právě proto si musíme dát pozor a v takovém období se vyhnout vážným rozhodnutím. Často si říkám: „Počkej, až se tvé pocity uklidní, a pak se rozhodni.“
Musíme zachovat klid, zaměřit se na věci, které jsou v našich silách, a očekávat Boží jednání v oblastech, které přesahují naše schopnosti.
Místo utápění se ve starostech a strachu se spojíme s Bohem, který je schopen vidět dál, než je naše bouře, a řídí celkový kontext našeho života.
Vše, co se má stát, se uskuteční v pravou chvíli. On jedná vždy podle správného načasování a postará se, abychom včas dorazili do cíle, který pro nás připravil.
Můžete se začít modlit
„Bože, vím, že nemohu mít vše pod kontrolou. Dělám tedy to, co je v mých silách, a budu důvěřovat Tobě, že se postaráš o vše ostatní. Životní bouře nebudou ovládat můj život, rozhoduji se důvěřovat Tvým plánům.“