Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože čistíte číše a mísy zvnějšku, ale uvnitř jsou plné chamtivosti a nezdrženlivosti. (Matouš 23,25)
Ježíš často káral náboženské vůdce své doby, kteří sice konali mnoho dobrých skutků, ale dělali to ze špatných pohnutek. Množství náboženských skutků nemusí nutně znamenat, že osoba, která je dělá, je blízko Bohu. Věřím dokonce, že nám náboženská činnost může bránit v intimním vztahu s Bohem a v naslouchání jeho hlasu.
Ježíš zemřel, aby nám otevřel cestu k důvěrnému vztahu s Bohem. Tento vztah by měl mít přednost před každým dobrým skutkem. Náboženské skutky můžeme dělat, i když jsou naše srdce daleko od Boha. Proto bychom měli čas od času zkontrolovat své pohnutky. Pokud jde o zbožné skutky, je pro Boha důležitější, proč věci děláme, než to, co děláme. Opravdová zbožnost znamená navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení, pomáhat jim a starat se o ně (viz Jakub 1,27). Bůh si přeje, abychom upřímně milovali lidi, kteří trpí, a starali se o ně. To je pro něj mnohem důležitější než dlouhé a výmluvné modlitby, jimiž se snažíme udělat dojem na ostatní.
Náboženští lidé dělají mnohé věci kvůli tomu, aby zlepšili svou pověst, a ne proto, že by chtěli sloužit Bohu. Mohou být zapojeni do mnoha dobrých projektů, jen zřídka ale skutečně sdílejí svá srdce s Bohem nebo mu dovolí, aby jim ukázal, co je pro něj opravdu důležité. Takoví lidé si nemohou si vychutnat hluboké společenství s Bohem a jen zřídkakdy slyší jeho hlas.
SLOVO PRO DNEŠNÍ DEN: Zaměř se na svůj vztah s Bohem, ne na náboženské skutky.