Chraň mou duši a vysvoboď mě, ať nejsem zahanben, vždyť hledám útočiště v tobě! Žalm 25,20
Každý den se setkáváme jak se studem, tak i s pocitem hanby. Důležité je, abychom pochopili, jaký je mezi nimi rozdíl.
Existují pocity studu, které jsou normální a zdravé. Když například ztratím nebo rozbiji něco, co patří druhému, bude mi této chyby líto. Budu si říkat: „Kdybych jen byl trochu opatrnější a pečlivější.“ Je mi to líto a mohu poprosit o odpuštění, přijmout ho a pokračovat dál.
Zdravý stud nám připomíná, že jsme nedokonalí lidé se svými slabostmi a omezeními. Upozorňuje nás, že potřebujeme Boha. Naneštěstí se však může stát, že stud přeroste v hanbu, která není zdravá a škodí nám. Když někdo nepožádá o odpuštění, nebo jej nepřijme, může začít sám sebe trestat a nenávidět svůj vlastní život.
Nikdy nezůstávejte v této pozici. Pamatujte, že vám patří dědická práva Božích děti (viz Římanům 8,17). Hanba způsobí, že zapomenete, kým jste v Kristu. Zdravý stud vám na rozdíl od toho jen připomíná, že bez Něj nejste vůbec ničím. Požádejte dnes Boha, aby vás naučil, jaký je rozdíl mezi těmito dvěma pocity.
Můžete se začít modlit
„Pane, nechci žít pod tíhou hanby. Připomínej mi, jak moc mě miluješ. Díky Tvému odpuštění již nemusím sám sebe trestat.“