Vy však, bratři, neochabněte v konání toho, co je správné. (2. Tesalonickým 3,13)
Každý z nás musí čelit zklamání a v různých okamžicích se s ním vypořádat. Nikdo na tomto světě nemá všechno, co by si přál, a nikomu se nesplní všechna jeho očekávání.
Když se věci nedaří nebo nejdou podle plánu, první emocí, kterou cítíme, je zklamání. To je normální. Na pocitu zklamání není nic špatného. Musíme ale vědět, co s tím pocitem dělat, jinak se z něj vyvine něco vážnějšího.
Ve světě nemůžeme žít, aniž bychom občas zažili zklamání, v Ježíši ale můžeme znovu získat radost a naději.
Apoštol Pavel prohlásil, že jednou z důležitých věci, které se naučil, je, zapomenout na to, co je za ním, a natahovat se po tom, co je před ním (viz Filipským 3,13–14)!
A my děláme totéž, když po prožitém zklamání ihned nabýváme nové odvahy a naděje. Příčiny zklamání necháme za sebou a budeme se natahovat po tom, co pro nás Bůh má. Tím získáme novou vizi, plán, nápady, nové pohledy, nové myšlení a změní se tím i naše zaměření. Rozhodneme se jít dál!