V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh takto miloval nás, i my se máme navzájem milovat. 1. Jan 4,10–11
Každý z nás touží být milován a cítit se přijatý. Mnozí z nás se však snažíme dosáhnout štěstí nesprávným způsobem. Hledáme uspokojení v tom, co přijímáme od druhých. Skutečná radost však pramení z dávání. Boží láska je nejúžasnějším darem, který byl kdy darován. Pokud ji přijmeme, máme ji rozdávat dál. Jinak se její tok zastaví.
Láska dává, štědrost je součástí její povahy. 1. Jan 4,11 zdůrazňuje, že lásku, kterou přijímáme, musíme dávat dál: „Milovaní, jestliže Bůh takto miloval nás, i my se máme navzájem milovat.“
Žít ve skutečné Boží lásce je proces. Bůh nás miluje, proto musíme nejprve vírou Jeho lásku přijmout. Poté se vyváženým způsobem naučíme milovat sami sebe, na oplátku začneme milovat Boha a také jiné lidi.
Toto je proces, kterým musí láska projít. Jinak nemůže být dokonalá. Pokud přijmeme Boží lásku do svého života, můžeme ji rozdávat dál. Můžeme se rozhodnout pro velkorysou lásku k druhým. Máme příležitost milovat své bližní tak hluboce a bezpodmínečně, jako Bůh miluje nás.
Můžete se začít modlit
„Bože, nechci, aby se v mém životě zastavil tok Tvé lásky. Netoužím ji jen přijímat, chci dokončit celý proces a velkoryse milovat druhé.“