Důvěřuj Hospodinu celým svým srdcem, nespoléhej se na svoji rozumnost. Poznávej ho na všech svých cestách, a on napřímí tvé stezky. (Přísloví 3,5–6)
Pro lidi, kteří mají sklon o věcech příliš přemýšlet, je víra obtížná. Když nad něčím příliš přemýšlíme, děláme si starosti a jsme posedlí tím, jak vyřešit každý problém nebo si zajistit nějakou příležitost, je to známkou toho, že víc důvěřujeme sami sobě než Bohu.
Já jsem bývala odbornicí v takovémto přemýšlení. Musela jsem mít všechno promyšlené. Nedokázala jsem být šťastná, pokud jsem neměla předem vypracovaný plán. Neustále jsem se ptala: „Proč, Bože, proč? Kdy, Bože, kdy?“ Pak jednou Pán promluvil k mému srdci a řekl: „Dokud budeš pořád jenom přemýšlet, nikdy nebudeš schopná rozlišovat.“
Rozlišování začíná v srdci, stoupá vzhůru a osvěcuje mysl. Dokud byla moje mysl tak zaneprázdněná rozumováním nezávislým na Duchu svatém a odporujícím pravdě Božího slova, Ježíš ke mně nemohl proniknout. Bůh chce, abychom používali mysl k rozumovému uvažování, zároveň ale také chce, abychom uvažovali způsobem, který je v souladu s jeho Slovem a umožňuje mu mít věci pod kontrolou.
Zjistila jsem, že mohu v duchu uvažovat o nějakém problému, musím si ale dávat pozor. Jakmile mě ta situace začne mást, je to pro mě signál, abych to nechala být a počkala, až mi Bůh zjeví to, co mi může ukázat jen on.