Ale přichází hodina, a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu a pravdě; vždyť sám Otec hledá takové ctitele. (Jan 4,23)
Svět často považuje bohoslužbu za „náboženský úkon“. To je skutečně velmi daleko od biblického pojetí uctívání. Když se lidé ptají, „kde máte bohoslužby?“, zajímá je prostě, kam chodíme do kostela. Pokud ale čteme o uctívání v Bibli, čteme o osobním vztahu s Bohem, s nímž můžeme komunikovat a který nám odpovídá. Čteme o duchovní intimitě a vášnivých projevech oddanosti těch, kteří milují a uctívají Boha celým svým srdcem. To je pravé uctívání, které z nás jednoduše proudí, protože jsme horliví a nadšení pro Boha.
V dnešním verši čteme, že Bůh hledá opravdové neboli ryzí ctitele, kteří ho budou uctívat celým svým srdcem. Skutečnost, že Bůh musí takové ctitele hledat, mě často rozesmutní. Myslím, že by nás mělo být víc než dost!
Přijde mi ale zajímavé, že Bůh nechce, aby ho uctíval kdekdo. Touží pro pravých ctitelích. Nehledá lidi, kteří ho budou uctívat ze strachu nebo z povinnosti. Chce uctívače, kteří s ním mají láskyplný vztah.
Skutečné uctívání je mnohem víc než účast na bohoslužbě a zpívání písní. Boha bychom měli uctívat celým svým životem. Vše, co děláme, bychom měli dělat pro něj a v něm. Upřímné uctívání vychází z intimního vztahu s Bohem, díky kterému pak můžeme být citliví na jeho hlas.
SLOVO PRO DNEŠNÍ DEN: Neuctívej Boha ze strachu, uctívej ho z lásky.