A odpusť nám naše viny, jako jsme i my odpustili těm, kdo se provinili proti nám. Matouš 6,12
Ježíš často mluvil o tom, jak důležité je odpouštět druhým. Máme-li žít v úzkém vztahu s Bohem, je důležité, abychom byli rychlí v odpouštění. Čím rychleji odpustíme, tím snazší pro nás bude žít v pokoji. Díky tomu se budeme moct vypořádat s problémem dřív, než se zakoření v našich emocích. Když dovolíme hořkosti zapustit hluboké a silné kořeny, bude pak mnohem obtížnější se jí zbavit.
Pokud k někomu chováme zášť, ve skutečnosti neubližujeme jemu, ale jenom sami sobě. Když si chováme neodpuštění vůči druhým lidem, je to nezmění, nás ale ano. Takový postoj nás činí nevrlými, zahořklými a nešťastnými lidmi, s jakými je těžké vycházet. Přemýšlej o tom takto: Když vůči někomu chováš zášť, je to ve skutečnosti tak, že zášť drží v zajetí tebe.
Neodpuštění je satanův zákeřný způsob, jak nás držet v otroctví. On chce, abychom si mysleli, že si tím vyrovnáváme účty a chráníme se tak před novým zraněním. Nic z toho ale není pravda. Neodpuštění v nás zanechává stále hlubší rány a brání nám přiblížit se k Bohu.
Pokud ti někdo ublížil a ty kvůli tomu vůči němu chováš zášť, doporučuji ti, abys prosil Boha o milost odpustit mu. Rozhodni se, že od této chvíle budeš udržovat své srdce čisté od takových negativních, destruktivních emocí.