A proto i my vzdáváme neustále díky Bohu, že když jste od nás převzali slovo Boží zvěsti, přijali jste je ne jako slovo lidské, ale tak, jak tomu opravdu je, jako slovo Boží, které také mocně působí ve vás věřících. (1. Tesalonickým 2,13)
Doporučuji, aby sis každý den řekl: „Bůh na mně pracuje a proměňuje mě!“ Vyznávej svými ústy to, co říká Boží slovo, ne to, co cítíš. Jestliže mluvíme jen o tom, jak se cítíme, nemůže v nás Boží slovo účinně působit.
Když vykročíme ve snaze stát se vším, čím můžeme být v Kristu, jistě občas uděláme nějakou chybu – to se stane každému. Když si ale uvědomíme, že Bůh od nás očekává jen to, abychom udělali to nejlepší, co je v našich silách, je to velmi uvolňující. Bůh neočekává, že budeme dokonalí. Kdybychom byli dokonalí, nepotřebovali bychom Spasitele. Věřím, že Bůh každému z nás ponechal určité množství nedostatků, abychom nikdy nezapomněli, jak moc potřebujeme Ježíše každý den.
Nejsem dokonalou kazatelkou. Jsou chvíle, kdy něco řeknu špatně, chvíle, kdy si myslím, že jsem slyšela Boha, a pak zjistím, že to byly mé vlastní myšlenky. Je mnoho oblastí, ve kterých nejsem dokonalá. Nemám dokonalou víru, dokonalý přístup, dokonalé myšlenky ani dokonalé způsoby jednání.
Ježíš věděl, že takové věci se týkají každého z nás. Proto se postavil do mezery mezi Boží dokonalostí a naší nedokonalostí. Neustále se za nás přimlouvá, protože to neustále potřebujeme (viz Židům 7,25).