Proto se navzájem povzbuzujte a budujte jeden druhého, jak to již činíte. 1. Tesalonickým 5,11
Když jsem jednoho dne vstupovala do budovy s kancelářemi, otevřel mi člověk stojící poblíž dveře. Poděkovala jsem mu a usmála se.
Poté mi řekl: „Jste již pátou osobou, které jsem dnes otevřel dveře. Nikdo před vámi se však neusmál a jen jeden člověk mi poděkoval.“
Znovu jsem se usmála a ještě jednou poděkovala. Později jsem přemýšlela, jak často se nám různé věci zdají samozřejmé. Jako třeba, když nám někdo cizí podrží dveře.
Když pro nás někdo vykoná něco velkého, opěvujeme to. Umíme si však všímat i malých věcí?
Udělá-li pro nás někdo něco pěkného a my mu poděkujeme, budujeme tím jeho život a povzbudíme jej. Naše vděčnost může pro druhé hodně znamenat, stejně jako v případě člověka, který otvíral dveře.
Dorazil váš autobus dnes včas? Pokud ano, poděkovali jste řidiči? Nebo když jste naposledy obědvali v restauraci a číšník vám podruhé dolil kávu, nezapomněli jste mu poděkovat? Chci zdůraznit, abychom si vážili druhých a byli vděční za lidi, kteří mají v našem životě určitou úlohu.
Můžete se začít modlit
„Bože, upozorni mě na maličkosti a věci, které pro mě druzí konají. Nechci být nevděčný, nýbrž chci vždy poděkovat a tím budovat druhé.“