Dobrořečte těm, kteří vás pronásledují, dobrořečte a nezlořečte. (Římanům 12,14)
Bůh nás ve svém Slově učí odpouštět druhým a pak jim žehnat. V listu Římanům je řečeno, že máme dobrořečit, tedy doslova „vést dobé řeči“ (viz Římanům 12,14). Máme prokazovat milosrdenství lidem, kteří si ho nemusejí nutně nezasloužit. A máme se modlit, aby byli požehnaní. Máme prosit Boha, aby jim ukázal pravdu a dal jim zjevení ohledně změn, které potřebují ve svých postojích a chování. Také se máme modlit, aby jim pomohl dostat se na místo pokání, aby mohli být osvobozeni od svých hříchů.
Pomsta říká: „Ty jsi se mnou zacházel špatně, tak já budu zacházet špatně s tebou.“ Naproti tomu milosrdenství říká: „Zacházel jsi se mnou špatně, já ti ale odpustím, dám ti novou šanci a budu se k tobě chovat, jako bys mi nikdy neublížil.“ Jak požehnané je, když je člověk schopen dávat a přijímat milosrdenství! Prokazuj druhým milosrdenství, a bude se ho dostávat i tobě.
Milosrdenství je součást Božího charakteru, který se jasně projevuje v tom, jak Bůh jedná se svým lidem. Milosrdenství nás přitáhne blíž k Bohu ve chvílích, kdy bychom si zasloužili být vyhnáni. Milosrdenství nám prokazuje laskavost, ačkoli bychom si zasloužili odsouzení. Milosrdenství nás přijímá a žehná nám, i když si zasloužíme jen odmítnutí. Milosrdenství chápe naše slabosti a neodsuzuje nás.
Jakmile skutečně pochopíme a začneme si vážit milosrdenství, která nám Bůh prokazuje, budeme schopni stejné milosrdenství prokazovat i druhým lidem.