Ti, kdo v slzách rozsévají, budou s jásotem sklízet. (Žalm 126,5)
Odpuštění těm, kdo nám ublížili, je pro mnohé z nás tou nejtěžší součástí emocionálního uzdravení. Může to být dokonce kamenem úrazu, který takovému uzdravení brání. Ti, kteří byli druhými těžce zraněni, vědí, že je mnohem jednodušší vyslovit slovo „odpustit“, než doopravdy odpustit.
Nejprve bych chtěla zdůraznit, že nemůžeš dosáhnout emocionálního uzdravení, pokud k někomu chováš hořkost, zášť a neodpuštění. Tyto věci jsou jako jed pro tvůj systém. A dokud se toho jedu nezbavíš, nemůžeš přijmout uzdravení.
Když jsem konečně Pánu dovolila, aby začal pracovat v mém životě, ukázal mi, že jsem se skrývala za „dveřmi bolesti“ – za bolestivými událostmi a situacemi z mé minulosti. Projít těmito nebo podobnými dveřmi opačným směrem, přijmout osvobození a uzdravení znamenalo čelit problémům, lidem a pravdě. To pro mě bylo velmi těžké. Vlastními silami bych to nikdy nedokázala.
Neboj se bolesti, která je součástí uzdravení. Nejspíš budeš v pokušení utéct, Pán ti je ale nablízku a chce tě takovými situacemi provést. Projít něčím je vždy lepší, než před tím utíkat. Snášej vše, co je potřeba, s vědomím, že na druhé straně je radost.