Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova ducha, ten není jeho. (Římanům 8,9)
Dnešní verš říká, že pokud v nás přebývá Duch, jsme v Duchu, a měli bychom tedy v Duchu žít. Základním předpokladem je, rozhodnout se pro to. Na základě Božího slova i své vlastní zkušenosti mohu ale říct, že je nutné víc než pouhé rozhodnutí. Je potřeba hlubokého působení Ducha svatého v našem životě. Bůh v nás „jedná“ pomocí svého Slova, které proniká až do rozdělení duše a ducha (viz Židům 4,12). Využívá také okolnosti, aby nás naučil zůstat stabilní a za všech okolností chodit v lásce.
Naše povolání nezahrnuje jen věci, jež nám byly dány, ale také ty, které v nás mají být vykonány. Jako v těstě působí kvas, tak v nás musí působit Ježíš Kristus.
V listu Filipským 2,12 nás apoštol Pavel učí, abychom uváděli ve skutečnost svou spásu s bázní a chvěním. To znamená, že máme spolupracovat s Duchem svatým, který v nás působí a pomáhá nám „umírat sami sobě“. Pavel prohlásil, že „denně umírá“ (viz 1. Korintským 15,31). Jinými slovy, řekl, že se nachází v trvalém procesu umrtvování svého těla. Nemluvil o fyzické smrti; měl na mysli umírání vlastní vůli a vlastnímu způsobu života.
Jestli chceš skutečně žít v Duchu, musíš zemřít své vůli a svému způsobu života a vybrat si místo toho Boží vůli. Můžeš se spolehnout na Boha, že tě povede. On ale na druhou stranu požaduje, aby mohl počítat s tvou poslušností.
SLOVO PRO DNEŠNÍ DEN: Pokud zemřeš sám sobě, budeš moct přinášet život druhým.