Vždyť Bůh neposlal Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něj zachráněn. (Jan 3,17)
Jedním z nejčastějších nástrojů, jimiž nás nepřítel chce donutit, abychom se cítili špatně, je odsouzení. To se skutečně může stát příčinou malomyslnosti. Boží slovo říká, že my, kteří jsme v Kristu Ježíši, již nejsme pod odsouzením a nemusíme podléhat pocitům viny (viz Římanům 8,1). Přesto tak často soudíme a odsuzujeme sami sebe!
Dokud jsem nepochopila Boží slovo a nenaučila se podle něj žít, prožila jsem velkou část života s pocitem viny. Kdyby se mě někdo zeptal, proč se cítím provinile, asi bych neuměla odpovědět. Věděla jsem jen, že cítím nějakou nejasnou vinu, která mě neustále pronásleduje.
Na základě této zkušenosti mi Bůh dal skutečné zjevení o svobodě od viny a odsouzení. Ukázal mi, že kromě toho, že přijmeme odpuštění od něho, potřebujeme také odpustit sami sobě. Musíme si přestat sypat popel na hlavu kvůli věcem, které nám Bůh již odpustil, a dokonce na ně zapomněl (Jeremjáš 31,34; Skutky 10,15).
Věřím, že je téměř nemožné zmalomyslnět, pokud si udržujeme mysl pod kontrolou. Proto nám Bůh ústy proroka Izajáše říká, že pokud bude naše mysl upevněná v něm, bude nás střežit dokonalým pokojem (viz Izajáš 26,3)!