Já, já jsem ten, kdo mažu kvůli sobě tvá přestoupení a tvé hříchy připomínat nebudu. Izajáš 43,25
Uvědomili jste si někdy, že kromě vztahů s druhými máte také vztah sami se sebou? Asi jste o tom nikdy takto nepřemýšleli, ale se sebou samými strávíme úplně nejvíc času. Před touto „nejbližší osobou“ se nikdy neskryjeme, a proto bychom k ní měli mít dobrý postoj.
Neměli bychom se milovat nějakou sebestřednou sobeckou láskou, která jen rozmazluje, ale naopak zdravým způsobem přijímat sami sebe, jako Boží stvoření, které je z principu dobré. Nejsme dokonalí, máme nejrůznější charakterové vady způsobené zraněními a zkušenostmi, kterými jsme prošli. To však neznamená, že bychom byli jako Boží stvoření bezcenní a nepoužitelní.
Jestliže máme milovat sami sebe, musíme přijímat Boží lásku. To nás samozřejmě neopravňuje k tomu, abychom hřešili a činili špatné věci, můžeme však přijmout sami sebe, protože nás Bůh také přijal. On na nás pracuje a díky tomu se neustále měníme. To, že máme ještě chyby, není důvodem k tomu, abychom sami sebe odmítali. Vždyť Bůh nás přijal takové, jací jsme. On nás proměňuje, a proto nezůstaneme stejní.
Modlitba
„Bože, Ty jsi mě přijal a vymazal jsi mé hříchy. Proto i já přijímám sebe sama. Budu se milovat, protože i Ty mě máš rád.“