Když se modlíte, neopakujte naprázdno slova jako pohané, neboť ti se domnívají, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. (Matouš 6,7)
Mnoho let jsem byla nespokojená se svým modlitebním životem. Každé ráno jsem se modlila, stále jsem ale měla pocit, že mi něco chybí. Nakonec jsem se zeptala Boha, co dělám špatně. Odpověděl mi: „Joyce, ty si myslíš, že tvé modlitby nejsou dost dobré.“ Nebyla jsem schopná se radovat z modlitby, protože jsem neměla jistotu, že mé modlitby jsou pro Boha přijatelné.
Příliš často máme tendenci zaměřovat se v modlitbě na vlastní úsilí. Někdy vynakládáme tak velkou námahu na to, abychom se modlili dostatečně dlouho, nahlas nebo vybranými slovy, že si nakonec přestaneme uvědomovat, že modlitba je ve skutečnosti rozhovor s Bohem. Délka, hlasitost nebo výmluvnost naší modlitby nemají zásadní význam. Jedinými důležitými prvky modlitby jsou upřímnost našeho srdce a důvěra, že nás Bůh slyší a odpoví nám.
Můžeme si být jisti, že i když řekneme jenom: „Bože, pomoz mi, prosím,“ on nás uslyší a odpoví nám. Pokud Boha prosíme v souladu s jeho vůli, můžeme se spolehnout, že bude věrný a splní to, o co jej žádáme.
Jednoduchá modlitba víry vychází přímo z našeho srdce a jde přímo k Božímu srdci.