Má-li však někdo dostatek v tomto světě a vidí, že jeho bratr má nouzi, a zavře před ním své srdce, jak v něm může zůstávat Boží láska? Dítky, nemilujme slovem ani jazykem, ale v skutku a v pravdě. 1. Jan 3,17–18
Jako křesťanům nám Bůh vkládá do srdce soucit. Záleží na nás, jestli svá srdce uzavřeme nebo jestli je otevřeme, abychom Jeho soucit přijali. Zjistila jsem, že mé srdce zůstane snáze otevřeno pro soucit, když začnu vážně přemýšlet o potřebách, které jsou přítomny v dnešním světě.
Potřebujeme obrátit své myšlenky k těm, kteří nemají takové štěstí jako my, a otevřít svá srdce pro trpící.
Přečtěme si z 1. epištoly Janovy verše 3,17–18. Toto místo opravdu miluji. Je zde napsáno, že pokud vidíme určitou potřebu, nesmíme si myslet, že její naplnění je odpovědností někoho jiného. Také si nemáme myslet, že je ta potřeba příliš velká, než abychom ji mohli naplnit. To není pravda. V naší službě jsem se naučila, že přestože v dané situaci nemůžeme udělat vše, můžeme udělat alespoň něco. Můžeme lidem přinést naději.
Modlím se, abychom ještě více otevřeli svá srdce pro soucit s lidmi ve světě, kteří zoufale potřebují pomoc.
Modlitba
„Bože, nechci být netečný k potřebám jiných lidí. Otevírám své srdce pro soucit, abych mohl pomáhat druhým.“