Bože, ty jsi můj Bůh! Usilovně tě hledám, má duše po tobě žízní, mé tělo po tobě touží ve vyprahlé, vyschlé, bezvodé zemi. (Žalm 63,2)
Bez ohledu na to, jak moc milujeme Pána, a bez ohledu na to, jak blízký vztah s ním máme, všichni občas procházíme pouští, obdobím, kdy prožíváme jen málo věcí, které by napájely naši duši. Chodíme do církve, ale když se vracíme domů, cítíme se stejně, jako když jsme přišli. Zažíváme chvíle, kdy se naše modlitby zdají být suché, a chvíle, kdy Boha neslyšíme ani necítíme.
Prošla jsem časy, kdy jsem byla na vrcholku hory, a prošla jsem také hlubokými údolími. Ve svém modlitebním životě a při chválách a uctívání jsem zažila období sucha. Byly chvíle, kdy jsem Boha slyšela velmi jasně, byly ale také časy, kdy jsem neslyšela vůbec nic.
Když procházíš takovým obdobím, nedovol, aby tě to položilo. Bůh je s tebou, ať už jeho přítomnost cítíš nebo ne. Zralý věřící nedovolí, aby to, jak se cítí, určovalo kvalitu jeho vztahu s Bohem. Můžeš se jednoduše rozhodnout věřit, že Bůh je dnes s tebou. Můžeš se rozhodnout milovat a uctívat jej ve víře. Můžeš se modlit, věřit, že tě Bůh slyší, a důvěřovat, že se postará o vše, co potřebuješ. Když uděláš takové rozhodnutí, nalezneš ve svém chození s Pánem nový pokoj a zůstaneš stabilní v každém životním období.