Ten krásný svěřený poklad zachovej skrze Ducha Svatého, který v nás přebývá. (2. Timoteovi 1,14)
V dobách Starého zákona se Adam a Eva procházeli s Bohem v zahradě Eden a Mojžíš se s Bohem setkal na hoře Sinaj. Dnes se s námi Bůh nepotřebuje setkávat v zahradách nebo na okolních horách. Můžeme s ním komunikovat na základě jednoduchého pozvání. Nyní již nesídlí ve stanu, jako když Izraelci putovali pouští. A nežije ani v budovách postavených lidskýma rukama.
Když přijmeme Krista, Duch svatý přichází, aby se usídlil v našem nitru (viz Jan 14,17). Bůh se rozhodl přebývat v našem duchu, v nejhlubším jádru naší bytosti, kde nám může být blíže než kdokoli jiný. Když Duch svatý vstoupí do našeho srdce, stane se náš duch jeho příbytkem (viz 1. Korintským 3,16–17) a my stáváme svatyní, protože v nás přebývá sám Bůh.
Jako věřící získáváme status svatosti. V naší duši a našem těle se posvěcení projevuje postupně, Bůh ale chce, aby bylo vidět v našem každodenním životě. Je to proces, a fáze, jimiž procházíme, jsou zároveň svědectvím pro lidi kolem nás. Učíme se navenek projevit to, co se odehrálo v našem nitru. Bůh ve tvém duchu udělal úžasné dílo a Duch svatý tě učí žít tak, abys byl svědectvím pro svět, který ho tak naléhavě potřebuje.
SLOVO PRO DNEŠNÍ DEN: Zakládej svůj život na tom, kdo žije v tobě!