… poznání, že člověk nežije jenom chlebem, ale že člověk žije vším, co vychází z Hospodinových úst. (Deuteronomium 8,3)
Během let, kdy moje služba nerostla tak, jak jsem si přála, jsem se cítila zklamaná a nespokojená. Postila jsem se, modlila a zkoušela všechno, co mě napadlo, abych na své konference přilákala co nejvíce lidí.
Pamatuji si, jak jsem si stěžovala, když mi Bůh nedal takový růst, jaký jsem chtěla. Bůh mě často zkoušel tím, že dovolil, aby účast a nadšení lidí nebyly takové, jak jsem si přála. Když jsem odcházela z takových setkání, ptala sem se ho: „Co dělám špatně? Proč mi nepožehnáš? Postím se a modlím. Dávám a věřím, ty mi ale nežehnáš!“ Byl jsem tak frustrovaná, až jsem měla pocit, že exploduji. Ptala jsem se: „Bože, proč neodpovídáš na mé modlitby?“
Bůh mi odpověděl a řekl: „Joyce, učím tě, že člověk nežije jenom chlebem.“ Stejně promluvil k Izraelcům, když putovali pouští do zaslíbené země pomalejším tempem, než si přáli. Řekl jim, že jeho záměrem bylo, aby je pokořil, vyzkoušel a usvědčil. Potřeboval je naučit, že člověk nežije jenom chlebem, ale Božím slovem.
Nelíbilo se mi, že by mě Bůh měl pokořovat a zkoušet. Když ale ke mně promluvil, že „člověk nežije jen chlebem“, pochopila jsem, že chce, aby má touha po něm byla čistá a neposkvrněná jinými věcmi. Má služba časem začala růst, přišlo to ale teprve poté, co jsem dala Boha ve svém životě na první místo. Když se naučíš být spokojený jen s Bohem, může ti pak dát ostatní věci, po nichž toužíš. On je tvým pravým chlebem a skutečnou výživou pro tvou duši.
SLOVO PRO DNEŠNÍ DEN: Nespokoj se jen s chlebem, hledej Boha víc než cokoli jiného.