Všechna hořkost, zuřivost, hněv, křik a rouhání ať jsou od vás odňaty zároveň se vší špatností. (Efezským 4,31)
Hořkost vůči Bohu je překážkou pro slyšení jeho hlasu. Kdykoli se tě hořkost chce zmocnit, odmítni ji. Ďábel se tě často snaží přesvědčit, že jsi jediný, kdo má těžkosti. Nechci, aby to znělo nesoucitně, ale bez ohledu na to, jak vážné tvé problémy jsou, vždy se najde někdo, kdo to má ještě těžší.
Kdysi jsem zaměstnávala jednu ženu, kterou po devětatřiceti letech manželství nečekaně opustil manžel. Jednoduše jí nechal vzkaz, a byl pryč. Znamenalo to pro ni skutečnou tragédii! Byla jsem na ni velmi hrdá, když za mnou po několika týdnech přišla a řekla: „Joyce, modli se za mě, abych se nezačala hněvat na Boha. Satan mě tak silně pokouší, abych se na něho zlobila! Já se ale na něj nemohu hněvat, on je jediným přítelem, kterého mám. Potřebuji ho!“
Život této ženy se nevyvíjel podle jejích představ a v jejím srdci se chtěla zakořenit hořkost. Musíme si uvědomit, že každý člověk má svobodnou vůli, kterou nemůžeme ovládat – dokonce ani modlitbou. Když nás někdo zraní, můžeme se modlit, aby Bůh k tomu člověku, který nám ublížil, promluvil a vedl ho ke správnému jednání. Nakonec však musíme lidi nechat, aby se rozhodli podle svého. Pokud někdo učiní rozhodnutí, které nás zraní, neměli bychom z toho vinit Boha a být vůči němu zahořklí.
SLOVO PRO DNEŠNÍ DEN: I když tě někdo zraní, nikdy neobviňuj Boha. On je tím nejlepším přítelem, kterého máš.