Jak bych nevěřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotu v zemi živých! (Žalm 27,13)
Všichni někdy prožíváme zklamání. Bylo by překvapivé, kdybychom se v průběhu celého týdne nesetkali s ničím, co by nás nějakým způsobem zklamalo. Očekáváme, že se věci budou odvíjet určitým způsobem, a když se to nestane, cítíme zklamání.
Zklamání, s nímž se nedokážeme vypořádat, může vést k zoufalství. Pokud zůstaneme v tomto stavu dlouho, hrozí nám, že z toho budeme zdrceni a nebudeme schopni cokoli zvládnout.
Mnoho zoufalých křesťanů prožívá porážku, protože se nenaučili vypořádat se zklamáním. Krize, kterou zažívají, s největší pravděpodobností začala menším zklamáním, které nebylo řádně vyřešeno.
Boží vůle není, abychom žili ve zklamání, byli zoufalí nebo žili pod tlakem. Když prožijeme zklamání, musíme se rozhodnout nechat se obnovit, aby nás celá situace nezničila.
Když se naučíme vkládat svou naději a důvěru v Ježíše, který je naší skálou (viz 1. Korintským 10,4), a vzepřeme se ďáblu (viz 1. Petrova 5,8–9), můžeme žít v Pánově radosti, pokoji a svobodě od zoufalství.