Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo vydal svědectví o člověku. Sám totiž věděl, co je v člověku. Jan 2,24–25
Kdysi jsem byla svědkem situace, která ve mně vyvolala zklamání. Tehdy mi Bůh připomněl verše z Janova evangelia 2,24–25, kde se mluví o Ježíšově vztahu k učedníkům.
Je tam řečeno, že se Ježíš nikomu nesvěřoval, přestože s nimi sdílel svůj život a byl jim vydaný. Uvědomoval si, že nejsou dokonalí. Rozuměl lidské přirozenosti, a proto na ně nerozvážně nespoléhal.
Okamžitě jsem si uvědomila, že jsem vkládala důvěru v lidi z církve takovým způsobem, jakým lze důvěřovat jen Bohu. Proto jsem vždy byla zklamaná.
V mezilidských vztazích můžeme jít jen do určité hloubky. Když nejednáme moudře, může se nám stát, že budeme zraněni. Je snadné si myslet, že nás někteří lidé nikdy nezklamou. Pokud se to ale stane, budeme zraněni o to více. Nikdo není dokonalý.
Dobrou zprávou je, že Bůh dokonalý je a nikdy nás nezklame. Miluje nás a není v Něm nic špatného. Nevkládejme svou důvěru v lidi v oblastech, kde bychom měli důvěřovat jen Bohu. Raději se zcela vydejme Jemu, protože jen On je hoden stoprocentní důvěry.
Modlitba
„Bože, nikdo, kromě Tebe, není dokonalý. Chci Ti důvěřovat v každém čase a věřit, že mě nikdy nezklameš. Svou útěchu nalézám ve Tvé dokonalosti.“