Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám činí příkoří. Lukáš 6,28
Jak reagujete na to, když vás někdo zraní? Připraví vás to o radost? Rozruší vás to natolik, že se přestanete ovládat?
V Lukášovi 6,28 se říká, co bychom měli dělat, když nám lidé ubližují. Musíme se za ně modlit a žehnat jim.
Žehnat těm, kteří nás proklínají, není naší přirozenou reakcí. Zdá se nám to „nespravedlivé“. Musíme si však uvědomit, že Bůh ve své moudrost ví, co je správné. Měli bychom v poslušnosti říci: „Pane, moje přirozenost mi říká, že nemám žehnat lidem, kteří mi ubližují. Chci Tě však poslechnout a modlit si za ně. Věřím, že jim požehnáš“.
Bůh nás žádá, abychom odpouštěli. Věříme-li však, že ten, kdo nám ublížil, si odpuštění nezaslouží, bude pro nás modlitba za takového člověka jednou z nejtěžších věcí. Pokud se však rozhodneme následovat Boží vůli, zakusíme pokoj a radost, které vycházejí z poslušnosti Božímu slovu.
Když Boha posloucháme, pomůže nám překonat bolest z toho, že nás někdo zranil, a budeme se radovat ze života.
Modlitba
„Bože, i když je to pro mě těžké, modlím se za ty, kteří mi ublížili. Prosím, abys jim požehnal. S Tvojí pomocí Ti odevzdávám svou bolest a odpouštím.“