Především tedy prosím, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy a děkování za všechny lidi… (1. Timoteova 2,1)
Láska a přijetí jsou potřeby, které má každý z nás. Týká se to i lidí, které máme kolem sebe. Pokud ale požadujeme, aby se lidé změnili a vyhovovali našim představám, klademe na vztahy s nimi obrovskou zátěž.
Vzpomínám si na dobu, kdy jsem se různými způsoby usilovně snažila změnit svého manžela Davea i každé z našich dětí. Byly to roky plné frustrace, protože ať jsem dělala, co jsem chtěla, prostě to nefungovalo. Moje snaha změnit lidi, které jsem milovala, k ničemu nevedla. Ve skutečnosti se to jen zhoršovalo.
Všichni potřebujeme prostor a svobodu, abychom mohli být takoví, jaké nás Bůh stvořil. Toužíme, aby nás druzí přijali takové, jací jsme. Nechceme, aby nám lidé nenápadně naznačovali, že se musíme nejprve změnit, aby nás mohli přijímat a milovat.
To neznamená, že máme souhlasit s hříchem nebo ho tolerovat. Znamená to jen, že cestou ke změně není nátlak, ale modlitba. Pokud lidi milujeme a modlíme se za ně, dáváme Bohu možnost jednat. Aby změna byla trvalá, musí vycházet zevnitř. Jedině Bůh může způsobit změnu srdce.
Rýpání do druhých není účinným nástrojem pro změnu. To dokáže jen modlitba a Boží láska.