K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši. (Žalm 25,1)
Ráno velmi ráda pozvedám ruce v modlitbě posvěcení z dnešního verše. Doslova říkám ta slova: „K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši.“ Pravé posvěcení znamená dokonalé, dobrovolné odevzdání se Pánu. V modlitbě posvěcení říkáme: „Tady jsem, Bože. Vydávám se ti. Dávám ti nejen své peníze, ale i sama sebe. Nejen hodinku v neděli dopoledne, ale celý svůj život. Nejen část svého dne, ale všechen čas. K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši. Pokládám před tebe svůj život. Udělej se mnou, co ty sám chceš. Mluv ke mně a skrze mě. Dotýkej se dnes mým prostřednictvím druhých lidí. Proměňuj dnes s mou pomocí tento svět. Nevlastním vůbec nic, jsem jenom správcem. Všechno, co jsem, a všechno, co mám, pochází od tebe a je ti dnes zcela k dispozici.“
Když něco posvěcujeme, oddělujeme to pro Boha, aby si to mohl použít. Když tedy posvěcujeme své životy, obracíme se zády ke svým tělesným touhám, světským hodnotám, tělesnému myšlení, nedisciplinovanému životu, špatným návykům a všemu jinému, co nesouhlasí s Božím slovem. Zavíráme uši před hlukem světa a otvíráme je pro Boží hlas. Záměrně se oddělujeme od bezbožnosti, abychom byli připraveni pro Boha a byli mu k dispozici, aby nás mohl použít. Posvěcení není snadné, určitě ale stojí za tu disciplínu a oběti, které vyžaduje.
SLOVO PRO DNEŠNÍ DEN: Řekni dnes Bohu: „Tady jsem.“