Ten Pán je Duch. Kde je Duch Pánův, tam je svoboda. (2. Korintským 3,17)
Již dříve jsem se zmínila, že náboženskost je něco, co nás odrazuje od života vedeného Duchem. Přesto to chci na tomto místě ještě podrobněji rozebrat, protože věřím, že to představuje obrovskou překážkou v naslouchání Bohu.
Věřím, že dokud se nenecháme vést Božím Duchem, nemůžeme prožít skutečnou radost. Nemůžeme však být vedeni Duchem a zároveň žít pod zákonem. Legalistická mentalita říká, že všichni musí vždy dělat totéž. Boží Duch nás ale vede individuálně, často jedinečnými, kreativními způsoby.
Psané Boží slovo říká všem totéž a není záležitostí vlastního výkladu (viz 2. Petrova 1,20). To znamená, že Bible neříká jednomu člověku jednu věc, zatímco ostatním něco jiného. Přímé vedení Duchem svatým je však osobní záležitostí.
Bůh může jednoho člověka vést k tomu, aby kvůli určitému zdravotnímu problému v jeho životě nejedl cukr. To však neznamená, že ostatní také nesmějí jíst cukr. Lidé, kteří jsou legalističtí, se snaží přinést Boží slovo druhým a učinit z něj zákon.
Jednou jsem slyšela, že do doby Ježíšova narození zákoníci a farizeové rozšířili desatero přikázání na dva tisíce pravidel. Představ si, že by ses musel řídit takovými pravidly. To je svázanost!
Ježíš přišel osvobodit zajatce. Nemáme svobodu dělat cokoli, co se nám zachce. Byli jsme ale osvobozeni od zákonictví, takže nyní můžeme svobodně následovat Ducha svatého a naplnit jeho kreativní a jedinečnou vůli pro svůj život, podle toho, jak nás vede.
SLOVO PRO DNEŠNÍ DEN: Důvěřuj Duchu svatému, že k tobě promlouvá a povede tě na tvé cestě životem.