Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! (Římanům 8,15)
Duch svatý je Duchem synovství. To znamená, že mocí Ducha svatého se stáváme součástí Boží rodiny. Kdysi jsme byli hříšníci a sloužili jsme ďáblu, Bůh nás ale vykoupil, zaplatil za nás krví svého Syna a nazval nás svými milovanými syny a dcerami.
Synovství je něco úžasného! Když si adoptivní rodiče přejí dítě, záměrně si ho vyberou a přijmou ho za vlastní, protože ho chtějí milovat a starat se o něj. V některých případech to může být ještě lepší, než se do rodiny narodit, protože když se děti narodí do rodiny, nemusí vždy být chtěné. Někdy je jejich narození výsledkem rozhodnutí, kterého jejich rodiče litují. Jestliže je ale dítě adoptované, je chtěné, a specificky a záměrně vybrané.
Když se rozhodneme uvěřit Ježíši Kristu, stáváme se prostřednictvím nového narození součástí Boží rodiny. Bůh se stává naším Otcem a my se stáváme Božími dědici a spoludědici s Kristem (viz Římanům 8,16–17). Bůh se k nám chová jako milující a dokonalý Otec. Dobrý otec se svými dětmi mluví. Dělá pro ně mnoho věcí, stejně jako Bůh dělá mnoho věcí pro nás: mluví k nám a říká nám, jak nás miluje, učí nás, vede nás, varuje nás, ujišťuje nás a povzbuzuje. Patříš Bohu. On si tě osvojil, je nyní tvým Otcem a chce k tobě mluvit. Pokud jsi zažil tu bolestivou zkušenost, že tě tví přirození rodiče odmítli nebo opustili, chci ti připomenout, že Bůh se tě ujal a přijal tě jako své vlastní dítě (viz Žalm 27,10).
SLOVO PRO DNEŠNÍ DEN: Bůh na tebe hledí jako na někoho výjimečného. Vybral si tě a učinil tě svým vlastním dítětem.