Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi své lehátko a choď.“ Jan 5,8
V páté kapitole Janova evangelia se hovoří o člověku, jenž reprezentuje lidi, kteří se nechtějí změnit.
Během židovského svátku Ježíš navštívil rybník Bethesda, u kterého se shromažďovali nemocní v naději, že budou uzdraveni. Jedním z nich byl i člověk, který byl již třicet osm let chromý. Když ho Ježíš spatřil, zeptal se, jestli chce být zdráv.
Odpověď toho člověka naznačuje, proč nebyl za celých třicet osm let uzdraven. Muž odpověděl: „Nemám nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když se voda rozvíří“. Zodpovědnost za své uzdravení přesouval totiž na někoho jiného.
Svaloval vinu na druhé. „Zatímco já teprve přicházím, jiný tam sestupuje přede mnou“.
Jaká byla Ježíšova odpověď? Nesnažil se ho jen lacině utěšit. Řekl mu: „Vstaň, vezmi své lehátko a choď“.
Pokud chceme ve svých životech zakusit proměnu, nesmíme zůstat zajatci svých okolností. Bůh nám chce pomoci. Musíme se však rozhodnout, že Mu budeme důvěřovat, a poté vykročit a vstoupit do svobody, kterou nám dal.
Modlitba
„Bože, nechci být obětí okolností. Chci se změnit. Přijímám Tvoji moc a svobodu. Věřím, že když budu chodit s Tebou, zakusím skutečnou proměnu života.“