… neboť Písmo praví: „Každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.“ Římanům 10,11
Pokud se pocit hanby stane součástí charakteru člověka, jako tomu bylo v mém případě, může být zdrojem mnoha komplikovaných vnitřních problémů, například deprese, samoty, izolace a odcizenosti. Z pocitu hanby vychází i mnoho kompulzivních poruch, mám na mysli například zneužívání drog, alkoholu nebo jiných látek, poruchy příjmu potravy, jako jsou bulimie, anorexie nebo obezita, závislost na penězích ve formě lakomství nebo hazardních her, nebo také sexuální zvrácenosti všeho druhu. Ten seznam je v podstatě nekonečný.
Někteří lidé kvůli pocitu hanby propadnou workoholismu. To je závislost na práci, která člověku nedovolí radovat se ze života. Pokud takový člověk nepracuje od rána do noci, cítí neustálé sebeobviňování z nezodpovědnosti. Někteří lidé prožívají totéž, co kdysi já: Když si užívají život, cítí se provinile.
Možná máš problémy s workoholismem, jako jsem měla já. Nebo prožíváš jiné těžkosti, způsobené pocitem hanby. Hanba nás ve výsledku může zničit.
My jí to však nemusíme dovolit. Pokud věříme Bohu a vydáme Mu svůj život, On z nás naši hanbu sejme. Ježíš zemřel, aby nás očistil od hříchu a přikryl naše chyby, abychom tak mohli žít jako Boží děti v Jeho přítomnosti.
Pokud na nás útočí pocit hanby, je čas, abychom si připomněli neměnnou pravdu: Bůh nás miluje, a pokud Mu budeme věřit, naslouchat Mu, důvěřovat Mu a spoléhat se na Něj, sejme hanbu z našeho života.
Modlitba
„Bože, vím, že když Ti budu věřit, nemusím žít s pocitem hanby. Děkuji Ti, že jsi ze mě sňal hanbu, abych mohl být svobodný ve Tvé přítomnosti.“